Asi není obtěžování, jako obtěžování. Co už je vlastně stalking a co jen nevinné "stopování"? Když tě někdo jednou sleduje? Když tě někdo sleduje stokrát? Když ti napíše neznámé číslo SMS? Když ti neznámé číslo píše dvacet SMS za den? Nejde o počet, ale o tvůj vlastní pocit. Pokud tě sleduje kluk, jen proto, že se tě bojí oslovit a chce vědět, kde bydlíš, aby ti mohl dát do schránky dopis, ale nic jiného zatím není, je to určitě něco jiného, než když tě nějaký muž sleduje přes celé město a následně ho potkáváš podezřele často u svého baráku (a přitom tam samozřejmě nebydlí - kdyby to byl tvůj soused, nemusí to být stalker, ale jen sklerotik, co tě sledoval, aby trefil domů).
Uvedu pár příkladů, které se stali mě, ale rozhodně to není stalking v té závažnější formě. Tedy, doufejme…
Otrapa v autě
Seděli jsme s kámoškou na lavičkách u úřadu a přišel za námi chlap, který se ptal, jestli nevíme, kde je jedna nejmenovaná ulice. Asi jsem byla hloupá, ale odpověděla jsem mu. (Mělo mi být hned podezřelé, že je to a) Rom, b) je mu tak čtyřicet a rozhodně na té zmiňované ulici žije, protože tam žijí jen lidi, jako byl on, takže musel vědět, kde ta ulice je.) Chvíli dělal blbýho, jako že neví, jak to myslím. Pak z něj vylezlo: "Holky, já tu mám auto. Tak pojedete se mnou a zavezete mě tam jo?" Když jsme řekly, že nemůžeme, tak přešel na "lehčí formu", že s ním půjdeme na kafe/čaj/do kina,… Tak jsme mu odpověděly, že máme přítele. Načež z něj vylezlo, že to ničemu vůůůbec nevadí a že půjdeme alespoň na panáka. Začaly jsme mu tvrdit, že nám je šestnáct, i když nám samozřejmě bylo o dva roky víc. Ani to ho neodradilo. Raději jsem vzala mobil, předstírala, že nám píše mamka a že musíme jít domů a rychle jsme se zdekovaly. Byly jsme skoro u mého baráku, když na nás začal troubit někdo v autě - TEN CHLAP! Jel směrem k nám a něco neustále mlel. Nechtěla jsem, aby věděl, kde bydlím, tak jsem samozřejmě náš barák obešla a pokračoval v cestě. Pořád jel za námi! Nasadily jsme tempo a zašly do parku, kam se autem vjet nedá a silnice tam nevede. Půl hodiny jsme tam seděly a až pak, když jsme nikde neviděly jeho auto, jsme šly domů.
Hráblé holčičky
Tohle se mi spíš zdá směšné, než abych to označovala stalkingem, ale rozhodně se mi to nezdá normální. Dvě nezmiňované slečny blogerky, které byly známé (v tom negativním smyslu) jednu dobu rády kopírovaly cizí blogy, přezdívky a tak dále. Obě si mě přidaly na FB, jedna mi sem tam napsala. Na blogu si do svých informací psaly věty ve stylu: "Jmenuju se XXX a bydlím ve stejným městě jako Bubblegum!" Do komentářů na blozích, kde byly články o mě zase psaly: "No, to je Bubblegum, tu znám. Ona je moje kamarádka, ale ještě jsme spolu nebyly venku, ale půjdem." A podobným vtipy. Což mi bylo opravdu ukradené - do doby, než zazvonily u mě doma! Každá mimochodem v jiný den a kvůli něčemu jinému. Jedna z nich, proto, že jsem jí na blog, napsala, že mi ukradla přezdívku, což byla pravda. Zazvonila jen proto, aby mi mohla říct, že mi jí neukradla a vedla dost dlouhý monolog. Odkráčela, až když jsem jí řekla, jestli se jí zdá normální, zvonit u cizích lidí. Druhá lady u mě zvonila rovnou s celou partou, s tím, že chce autogram a že si zjistila, kde bydlím, protože mě viděla jít domů a tak mě sledovala a vyptávala se na mě ve škole a tak dále. Pak se ještě cítila uraženě, když jsem jí vyrazila. Já nejsem zlá, ale co je moc, to je moc!
Tanečník
Když jsem před pár lety chodila do tanečních, byl tam jeden "stálejší" tanečník, s kterým jsem tančila, když mi ho nějaká slečna nevyfoukla. Kulturák je téměř na druhém konci města, takže jsem vždy o půl desáté chodila domů sama - což byla sranda, protože na těch podpatcích mi to trvalo třikrát déle. Jednou, když jsem šla domů a byla jsem tak v půli cesty, slyšela jsem za sebou kroky. Byla jsem v uličce, kde byla celkem tma a věděla jsem, že před chvíli za mnou nikdo nešel. Přidala jsem do kroku. A ty kroky za mnou taky zrychlily. Tak jsem zrychlila ještě víc. Kroky za mnou taky. To už jsem opravdu chtěla volat tatínka, ať mě jde hned zachránit a najednou slyším: "Hej, Nikčo, počkej! Tebe dohnat, to je fakt těžký!" Samozřejmě to byl spolutanečník, který mě měl v úmyslu doprovodit domů, ale já mu úspěšně zdrhla.
Samozřejmě jsem ráda, že se mi nikdy nestalo, že by mě někdo pronásledoval neustále nebo mě pořád obtěžoval SMS, dopisy a podobně. I když pár takových lidí na internetu mě obtěžuje, i když je pořád posílám do dalekých končin. Dokud to je však jen na netu, tak mi to nevadí. A co vy, máte se stalkingem nějakou zkušenost?